O čem tato stránka je?
Název pro tenhle blog jsem v podstatě ukradnul z díla Jakuba Demla. Jako Šlépěje pojmenoval (v letech 1917–1941) svých 26 nepravidelně vycházejících hybridních knížek na rozhraní časopisu a deníku. Zaplňoval je texty tuctů forem od básní a dopisů po banální zápisy nebo filosofující úvahy – a také recenze či eseje. Nápad na tento blog a to, čím jsem jej chtěl zaplnit, mi evokoval Demlovy Šlépěje tak silně, že se té inspirace nešlo vzepřít.
Co jsem zač?
Svým zaměřením jsem profesionální čtenář a cinefil. Literatura spolu s filmem jsou umělecké disciplíny, kterými se zabývám a o kterých píšu v podstatě odjakživa. Dokonce se jimi živím jako pedagog na filozofické fakultě v Českých Budějovicích.
Specializuji se na českou literaturu 20. století, především na její modernistické a avantgardní období. K této epoše vyučuji zdaleka nejvíc přednášek a seminářů – a je to naštěstí také několik klíčových desetiletí, kdy vzniká film a píší se první kapitoly dějin kinematografie. Oba své zájmy jsem si propojil například v předmětu, v němž studentstvu promítám filmy od bratří Lumièrů, Charlieho Chaplina nebo třeba Metropolis apod., zároveň ale taky filmy, na nichž se jako tvůrci podíleli Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval nebo taky Voskovec s Werichem. Co je na tom perfektní, je skutečnost, že to ty studující (zatím) děsně baví.
Proč sem píšu a k čemu je to dobré?
Tento blog nevnímám jako odkladiště poznámek, co se mi do akademického působení nehodí. Možnost psát o kulturních dílech a jevech, které mě zajímají, mimo odborné platformy, ovšem není úplně snadné. Nabízí se samozřejmě sociální sítě nebo fanouškovské databáze. Oproti Substacku to jsou ale platformy do určité míry triviální – založené na mělkosti, letmosti, na krátkodobé pozornosti, která neusiluje o nic víc než ji samotnou. A to není prostor lemovaný dle mého gusta. Rád se zahloubám, zavrtám se do problému nebo se široce nadchnu. O takových záležitostech se nedá zamýšlet zrychleně a zkomprimovaně. Když někdo uvidí wall of text na Facebooku, obvykle ho přeskočí. Na Substack se ale chodí s opačným záměrem.