Anne Carsonová je kanadská básnířka, esejistka a překladatelka. Věnuje se starořecké literatuře, kterou také vyučovala, a antické příběhy i myšlenky vstupují do jejího vlastního psaní. Pohybuje se mezi poezií, prózou, esejem a filozofií, často uvnitř jediné knihy. Píše o touze, lásce, ztrátě a možnostech porozumět sobě i druhému. K téhle drobné poznámce mě přivedla její letošní Nobelova cena za literaturu.

Obálka knihy Anne Carsonová: Autobiografie rudé
Anne Carsonová: Autobiografie rudé. Argo, 2025.

Autobiografie rudé je starší kniha: v originále vyšla už roku 1998. Carsonová v knize vychází z fragmentů básně řeckého básníka Stesichora o Geryonovi, rudém okřídleném netvorovi. Její Geryon ale žije v současném světě. Současném světě, který jako by nemá minulost, současnost ani budoucnost. Je to příběh dospívání, touhy a zranitelnosti, hledání způsobu, jak zachytit sebe sama ve vakuu světa a bezčasí času.

Autobiografie rudé nemá minimum ani maximum. Netáhne se jako úsečka, ale jako neomezená čára, bez hranic, bez jasné vertikály a horizontály. Lze ji číst vodorovně i svisle, zprostředka nebo po okrajích, vstoupit do ní po nakloněné rovině a různě ji převracet. Stejně tak lze začít kdekoliv a kdekoliv taky skončit. Vracet se k jednotlivým větám, číst je samostatně, nechat se jimi odvádět jinam, nechat je promlouvat samotné anebo v kontextu. Vyjevují se tak záblesky, ve kterých se člověk zmocňuje sám sebe. Geryon se hledá v obrazech, vzpomínkách i pohledu druhého; svět dostává podobu skrze jeho vidění. Svět bez já nelze myslet.

Oslava adjektiv

Autobiografie rudé je i oslavou slova a tvorby. Oslava přídavných jmen — jmen přidávaných k dalším jménům, oslavou přidávání významů. Už v úvodu Carsonová píše o Stesichorovi a o tom, jak jeho přívlastky uvolňují věci z ustálených spojení, dovolují jim znamenat něco dalšího. Tak se i rudá rozrůstá z barvy v celou zkušenost, prostupuje tělem, touhou a způsobem, jakým se člověk vztahuje ke světu.

Romance je tu lehkým čtením, tu zase abstraktní filozofií. Její tělesná otevřenost se tu vyskytuje hned vedle otevřenosti myšlenky. Intimita je tu něco, v čem se člověk odhaluje druhému a na okamžik také sobě samému.

České vydání zdobí překlad Tomáše Gabriela a vizuální provedení Pavla Růta. A stojí za přečtění – dnes, zítra i včera.