Anne Applebaum je americko-polská historička, novinářka a autorka, která se dlouhodobě zabývá totalitarismem, Sovětským svazem, autoritářskými režimy a fungováním demokracie. Za knihu Gulag: A History získala v roce 2004 Pulitzerovu cenu a dnes působí mimo jiné jako autorka časopisu The Atlantic a na Johns Hopkins University. Její velkou předností je podle mě právě spojení historické paměti s velmi současným pohledem na moc – schopnost vidět konkrétní mechanismy, ale zároveň je zasadit do širšího obrazu. V roce 2026 vyšlo s dvouletým zpožděním oproti originálu v Nakladatelství Beta Autocracy, Inc.: The Dictators Who Want to Run the World. Jak se čte?
Asi nejvíc mě na Autokracii, s. r. o. zasáhla její přímost. Bez velkých gest Applebaum pojmenovává stav věci i hrozby, které z nich vyplývají. Ukazuje dva světy, které stojí na zásadně odlišných principech: svět demokracie, práva a institucí a proti němu svět korupce, autoritářství a moci bez skutečné odpovědnosti. Tyhle dva světy jsou ve své podstatě neslučitelné. A přesto se do sebe děsivým způsobem prorůstají a navzájem se potřebují.
Právě tahle propojenost je možná nejsilnější a místy nejvíc šokující motiv celé knihy. Applebaum akcentuje vazby autokratických režimů na západní byznys, finanční svět nebo trh s kryptoměnami, a také jejich propojení s korupcí a organizovaným zločinem. Najednou je mnohem těžší udržet pohodlnou představu, že existuje čistě oddělený demokratický Západ a někde mimo něj svět autokracií. Ty systémy jsou sice hodnotově nekompatibilní, ale ekonomicky a mocensky se dokážou velmi těsně proplétat. A je to poněkud nelichotivá vizitka i pro demokratické společnosti.
Autokracie dnes nejsou izolované ostrovy. Umějí využívat otevřenost demokratického světa, jeho finanční systém, technologie i informační prostor. A zatímco demokracie často váhají, diskutují a hledají shodu, autokratické režimy se podle Applebaum učí velmi rychle – jeden od druhého i ze svých vlastních chyb. Využívají prostory, které jsou vždy sankcím navzdory schopny najít.
Applebaum přitom neklouže po povrchu, ba naopak prokazuje mimořádnou znalost dílčích národních kauz i mezinárodních souvislostí. Jde do konkrétních příkladů, ale zároveň neztrácí schopnost odstoupit a podívat se na celý problém z větší výšky. Připomíná zkušenosti a principy odporu z minulého století, aniž by předstírala, že dnešní situace je jejich prostou kopií. Právě naopak: protivník se proměnil, adaptoval a v mnoha ohledech se učí rychleji než demokracie.
Spíš než pocit odhalení přichází nepříjemné potvrzení toho, co člověk tuší nebo vidí v jednotlivostech. Svět autokracií s. r. o. není řízen ilumináty ani deepstaty, ale prostými autoritářskými režimy a jejich nohsledy po celém světě, které ochotně a mnohdy aktivně využívají benefitů, které jim z toho plynou. A to i za cenu škod mnohem větších rozměrů. Applebaum to skládá do obrazu, který nelze tak snadno přehlížet. Přesto kniha nekončí beznadějí. Neříká, že demokracie musí prohrát. Připomíná spíš, že její obrana není automatická a že principy, na kterých stojí, mají cenu jen tehdy, když jsme ochotni je skutečně bránit.
